GLOSA: Rulík si zaslouží potlesk. Je teď Plekanec hlavní adept, nebo je řešením povýšení Motáka?

Není prvním a nejspíš ani posledním trenérem, kterého po poněkud „rozvláčné“ práci u reprezentace zlákal návrat ke každodennímu šrumci a rutině v klubu. Touha stát mnohem častěji na střídačce, koučovat zápasy, piplat vybrané hráče a ne jen „čekat“, kdo na vrcholný turnaj dorazí ze zámoří. Když se k tomu přidá atraktivní nabídka, angažmá i pro věrné parťáky, jisté opotřebení a možná pocit, že vrcholy jsou zdolány, pak se dá vcelku pochopit, že Radim Rulík dal přednost Kladnu před národním týmem. Jeho éra má zlatý punc, vtiskl reprezentaci útočnou tvář a v lecčems posunul trenérskou kolegialitu v zemi, tudíž jeho misi, která má před sebou ještě jednu akci, lze vnímat tuze pozitivně.